O historii obce Humburky…

Místní jméno obce vzniklo nejspíše z německého jména Homburg,a to zkomolením z “hohen Burg” (“na vysokém hradě”) a bylo k nám tedy přineseno.Cizí “o” zní u nás jako “u”.
V minulosti se střídalo číslo jednotné s pomnožným (Humburk 1935,Humburky 1548,Humburk 1854a od 1904 Humburky).
První písemná zpráva o obci v zemských deskách je kladena k roku 1359. Nález dvou žárovišť z mladší doby kamenné(neolitu),střepy nádob,hlíněný cedník a mlat,jak byly odkryty při melioračních pracích v západní části katastru obce v roce 1930, potvrzují,že krajina v Pocidliní byla obydlena již v předhistorických dobách.
Ves Humburky se tedy pro nás z času dávnověku vynořuje v polovině čtrnáctého století.
Až do počátku šestnáctého století patřila většinou k novobydžovskému panství Vartenberků. Od nich ji v roce 1516 koupil Vilém z Pernštejna,ale již v roce 1519 ji držel Oldřich Homberk z Homberka.Někdy po té pravděpodobně vznikla tvrz, která je písemně doložena až těsně před třicetiletou válkou v roce 1615.

V roce 1525 byla v majetku Jana Humburského z Bydžova.obec-1-pohoda-domov-duchodcu-humburky
Pod novobydžovskou správou zůstala vesnice až do roku 1548,kdy ji koupil Jiří z Černína.
Ale hned roku 1551 ji prodal Bernatu Žehušickému z Nestajova. Po něm byl majitelem statků do roku 1577 Jan mladší Trmal z Toušic a po jeho smrti bratři Jan a Václav Vitanovští z Vlčkovic. Počátkem sednáctého století byly Humburky rozděleny na dva díly: díl s tvrzí držel roku 1615 až do konfiskace v roce 1627 Adam Kašpar Vančura z Řehnic, zatímco druhý díl se statkem byl v té době v majetku Vratislavů z Mitrovic.
Ke spojení obou dílů došlo v roce 1651 zásluhou syna Adama Kašpara z Řehnic Jiřího Štastného.
Roku 1662 Humburky vlastnil Václav Jindřich Odkolek z Újezdce a v roce 1668 prodala jeho žena Polyxena Horňatecká tvrz Marii Elišce Odkolkové z Kotvic. V roce 1678 se tu připomíná Zuzana rozená Hubryková, vdova po Jiříkovi Šťastném z Řehnic. V majetku Hubryků z Heruštorfu zůstaly Humburky až do roku 1690.
Stará tvrz během sedmnáctého století patrně zanikla, později bylo ve vsi postaveno na jiném místě tzv. nové stavení, písemně doložené z tereziánské doby. Původní tvrz stávala v obci v místech dnešních popisných čísel 9,10,11,12,13 a 45 (od kaple Panny Marie směrem k západu – ulice K haltýři).
Od roku 1690 vesnici držel Michal František Věžník. V roce 1748 se Humburky staly součástí panství Velký Barchov pánů z Vlkanova a zřejmě i nové stavení zůstalo nevyužito.
Do svého vymření na počátku 19.století vlastnili Humburky ještě Strakové z Nedabylic (Strakova akademie pro zchudlé šlechtické studenty v Praze).obec-3-pohoda-domov-duchodcu-humburky

Od poloviny 19.století jsou majiteli humburského zboží Richterové. Jan Richter ještě sám hospodařil, spekulacemi si pomohl k velkému majetku. Stal se velkostatkářem a postupně rozšířil humburský velkostatek až po Venturku na Chlumu a podél Cidliny k mlýnu Osek.
Jeho syn Ferdinand (v roce 1898 povýšen císařem Františkem JosefemI. za vojenské zásluhy do šlechtického stavu s přidomkem “z Burgbrúckenu”) postavil v
roce 1867 na barokních základech nového stavení zámek. Jedná se o stavebně nevýraznou bezslohovou budovu, navazující na hospodářský dvůr a na severní stranu orientovaný park.Jeho manželka, proslulá léčitelka, byla dcerou ranhojiče PICHA z Hořiček u České Skalice a pro místní obyvatelstvo vykonala mnoho dobrodiní. V roce 1867 při velkém požáru vyhořela celá polovina obce.
Ferdinand Richter, rytíř z Burgbrúckenu, držel statek Humburky až do roku 1912, kdy se dostal do hospodářských potíží a statek byl prodán v držbě. Poté celá rodina odešla do Vídně a žila v nelehkých poměrech. Toho roku kupuje humburský velkostatek ve veřejné dražbě u Zemského soudu v Praze Marie Trnková, choť bankovního úředníka z Prahy. V roce 1917 koupil statek Richard Procházka, jenž jej prodal v roce 1924 bankovnímu úředníkoviVincenci Junkovi, automobilovému závodníkovi, jenž byl manželem známé legendy ženského automobilismu Elišky Junkové a zabil se při závodech v Německu roku 1928.
Ještě před tím, v roce 1925 se majitelem velkostatku v Humburkách stává MVDr. Rudolf Randák z Městce Králové. V únoru 1947 jej koupil Ing. Evžen Jiránek z Kozojídek. Po roce 1989 byl potom vrácen v restituci jeho synovi MVDr. Evženu Jiránkovi, veterinárnímu lékaři z Pardubic.obec-2-pohoda-domov-duchodcu-humburky
Z bojišť 1.světové války se domů nevrátilo 14 mužů. Jejich hroby jsou rozsety od Alp až po Vladivostok. Obec v roce 1924 k uctění jejich památky postavila Obecní dům. Pamětní deska se jmény všech obětí světových válek (za druhé svět. války zahynula v roce 1944 v Německu totálně nasazená Marie Kozlová ve stáří 20let) byla na budově slavnostně odhalena 1.července 2000.
V roce 1923 byla provedena elektrifikace obce a roku 1925byla vybudována kanalizace .
V roce 1930 je zavedeno autobusové spojení 3krát denně spoj do Nového Bydžova a opačným směrem do Babic.
V roku 1947 byl v části obce přiléhající k řece Cidlině vybudován družstevní vodovod a v roce 1949 byl pořízen z výtěžků představení místních divadelních ochotníků obecní rozhlas.
Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1957. V roce 1959 hospodařilo na výměře 280ha. V roce 1961 došlo ke sloučení s Měníkem a Bydžovskou Lhotkou. Roku 1976 následovalo sloučení s Kosicemi,Kosičkami,Babicemi,Mlékosrby a vytvoření JZD MÍR, zemědělského podniku hospodařícího na celkové výměře 3 251ha.
První jezdecké závody jako kvalifikace soutěže Zlatá podkova ZN se na kolbišti u Cidliny konaly v roce 1967. Intenzinní chovatelská a sportovní práce humburského družstva a předsedy p. Josefa Kubišty vedla v roce 1985 k uznání zdejšího chovu koní jako rozmnožovacího chovu chovu českého teplokrevníka. Bez nadsázky a skromnosti,která by nebyla na místě lze říci,že úspěchy chovatelské a sportovní daleko přesáhly hranice tehdejší republiky. Na zdejším závodišti zapřahal mistr opratí Josef Dymeš z Měníka 21spřeží koní z humburrského chovu, což by i dnes byla nevídaná světová rarita. V roce 1986 mu byl jako jedinému sportovci, členu JZD, udělen titul mistr sportu. V letech 1984 – 1990 se Josef Dymeš se svým čtyřspřežím zúčastnil několika závodů mistroství Evropy a Světa. Ve světových žebříčcích se umísťoval vždy na druhé desítce!! Svou poctivou prací uvedl ve známost malou vesnici z malé země uprostřed Evropy.
V roce 1990 bylo družstvo následkem změn ve společnosti transformováno v Agropodnik a.s.
Rozestavěnou administrativní budovu koupil Okresní úřad Hradec Králové, provedl přestavbu, úpravu části bývalého parku a v roce 1995 otevřel Domov důchodců POHODA, kde bydlí 47 obyvatel DD.
Hlavní náplní činnosti Agropodniku je rostlinná a živičišná výroba. Podnik provozuje dřevovýrobu, autodopravu a ve vlastním písníku v Kosičkách těží písek a štěrkopísek.
Dnes zaměstnává 170 pracovníků.
V malém ohledu ještě zpět do historie se zmíníme o tom, že v roce 1898 obec vykoupila od Václava Volejníka potřebný pozemek a vystavěla tzv. jubilejní školu (výročí 50ti let panování císaře Františka Josefa I.). Původní jednotřídka byla v roce 1903 rozšířena na dvojtřídní školu. V roce 1923 byla druhá postupná třída zrušena a škola samotná pro 1až 4 postupný ročník ukončila činnost v roce 1964. Od toho roku humburské děti navštěvují základní školu v Měníku nebo dojíždějí do základních škol v Novém Bydžově. Poslední učitelkou v místní škole byla paní Ludmila Honzáková, v letech1975 až 1994 kronikářka obce. Škola svému účelu sloužila 66let.
Opuštěná budova byla v letech 1968 – 69 přestavěna společnou prací na prodejnu se smíšeným zbožím a pohostinství. Dne 4.června 1969 bylo slavnostní otevření a zahájení provozu. Sočasně byla budova i s pozemkem za částku 500 000,-Kčs prodána Jednotě LSD Nový Bydžov. V součastnosti patří následnické organizaci družstvo KONZUM Hradec Králové. Bývalá Balounkova cikorkárna je v současnosti opuštěný a nevyužitý objekt.
Objekty počátkem 60tých let využívaly Státní statky , v 80tých letech zde bylo vybudováno školící středisko a sklady CO. Nové garáže a sklady PHM tohoto zařízení v součastnosti využívá Hasičský záchraný sbor Královéhradeckého kraje. V letech 1979- 80 byla v obci vybudována požární nádrž .Přilehlý areál slouží ke sportovnímu využití a odpočinku obyvatel obce, je společenským centrem v letních měsících.
V roce 1995 byla ukončena plynofikace obce, o rok později byl vybudován vodovod, který je napojen na vodárenskou soustavu Východních Čech. Slouží zároveň jako zdroj požární vody.
Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen roku 1898. V roce 1998 byly oslavy 100 let založení sboru a při této příležitosti se uskutečnilo Setkání rodáků a přátel obce .
V roce 2000, rovněž při príležitosti Setkání rodáků byla vysvěcena novobydžovským děkanem a kanovníkem Miroslavem Paclíkem znovu obnovená kaplička sv. Salvátora (boží muka) na rozcestí ke Koláči a byla odhalena pamětní deska občanům obce Humburky, obětem světových válek na budově obecního úřadu (Obecní dům).
Pouť v Humburkách je vždy první neděli v červenci na svátek sv. apoštolů Petra a Pavla, posvícení na svátek sv. Václava. Světcova socha z roku 1742 stojí po pravé straně vjezdu do nynějšího areálu Agropodniku.
Kaple v obci, zasvěcená Panně Marii, byla postavena roku 1885.
Z místopisu a tradic při absenci odkazů na historické pečeti obce byl panem Mgr. Janem Tejkalem z Ostravy – Heřmanic za spolupráce se zastupiteli obce vytvořen návrh obecního znaku a praporu. Po diskusi s občany byly obecní symboly schváleny na veřejném zasedání zastupitelstva dne 26. října 2001.
Dva hrady v horní části štítu tvoří tzv. mluvící znamení a názorně vyjadřují název obce: z německého “Hohenburg”- vysoký hrad,na vysokém hradě, Humburky – pomnožné číslo, vysoké hrady. Modrá barva štítu s vlnovkou nahoře vyjadřuje polohu obce při řece Cidlině. Lilie ve znaku připomíná zasvěcení kaple v obci z roku 1885 Panně Marii. Barvy červená a bílá ukazují na příslušnost k zemím Koruny České. Podkova vyjadřuje tradici chovu humburských koní a štěstí pro život v obci. Obilný klas je jedním z jednoduchých atributů sv. Václava, patrona naší obce. Zároveň poukazuje na zemědělský charakter vesnice. Prakticky stejná jako znak je výtvarná podoba obecního praporu.

Další informace o obci můžete nalézt na http://www.humburky.cz